Praha - Brno I. - Brno II. - Příbram - Zlín - Kuřim - Jihlava I. - Jihlava II. - Břeclav - Olomouc

 

BOING 12: Betonové a železobetonové pozorovatelny v Brně a v Praze
Lubomír Hladík

Úvodem je třeba upozornit, že veškeré zde uváděné informace byly získány průzkumem v terénu. Proto není možné spolehlivě určit kdo a kdy tyto objekty betonoval. S největší pravděpodobností se stavěly v průběhu 2.sv.války, kdy si to vyžádal rostoucí počet spojeneckých náletů na průmyslová centra. Kdo však přímo řídil výstavbu a umístění, zda německá armáda, úřady, nebo i konkrétní ohrožené podniky na podkladech nějaké jednotné dokumentace není jasné. Pouze funkce objektů je zřejmá. Sloužily jen k pozorování a podle typu chránily posádku více, či méně před zásahy, případně poskytovaly i možnost delšího pobytu. Jedním z úkolů pozorovatelů mohlo být sledování dopadu časovaných, nebo nevybuchlých leteckých pum a podle těchto údajů pak řízení následných pyrotechnických prací.

Je však docela dobře možné, že všechno bylo úplně jinak.

Pozorovatelny v Praze

Zde byly nalezeny dvě pozorovatelny umístěné na holém a dosud nezastavěném kopci s místním názvem Parukářka (mezi Olšanskými hřbitovy a vrchem Vítkov), odkud je dobrý výhled na město. Kopec má navíc 4 vchody do podzemních leteckých krytů a na povrchu jsou patrné zbytky větracích šachet, nebo nouzových výlezů. Vše je dnes zčásti zasypáno zeminou.

Pozorovatelny jsou zdálky viditelné, vzdálené od sebe asi 50 metrů. Obě jsou nepřístupné a zvenčí se prakticky neliší. Poblíž každého objektu je menší větrací otvor. Podle obdobných typů v Brně je možné, že souvisí se spodní místností pozorovatelny. Půdorys staveb je čtvercový 260x260 cm. Na stěnách a stropu je vidět armování železnými pruty o síle 10 mm. Ve třech stěnách jsou průzory o rozměrech 4x32 cm, vyztužené plechem. Průhled má zvenčí dva betonové ozuby. Vchod je ve straně bez průzoru sešikmenou stropnicí. Dnes je zakrytý plechovým víkem. Výška nad terénem je 120 cm.

Pozorovatelny v Brně

Než jsme se o ně začali zajímat, ani jsme netušili, že se to tu jimi jenom hemží. Dosud bylo nalezeno celkem 7 a půl objektu.

1. HUSOVICE

Pozorovatelna se nachází v severním svahu ulice Provazníkova nad Tomkovovým nám. Je podobná s objekty v Praze. Má čtvercový půdorys 300x300 cm, se třemi průzory ve stěnách. Plechová výztuž průzorů byla vytržena. Obdélníkový vchod 60x74 cm je z boku pod levým průzorem a je z týlu (myšlena stěna objektu, kde není průzor) krytý kamennou zídkou. Síla stěn je 43 cm, síla stropu 40 cm, obojí je armováno. Vnitřní rozměry místnosti jsou vzhledem k zaoblení rohů asi 220x220 cm. V pravém zadním rohu jsou dřevěná dvířka, za nimiž se po 4 schodech sestupuje do druhé místnosti o rozměrech 317x317 cm a výšce stejné jako v první místnosti 200 cm. Podlaha je níž o 80 cm. Naproti vchodu jsou ve stěně dvě větrací šachty, z nichž jedna snad mohla sloužit i jako komín od kamen. Na povrchu jsou tyto větráky ukryty v betonových sloupcích a výdechy mají kryté mřížkou z armatury. Původní výška nad terénem byla 100 cm.

2. BÍLÁ HORA

Objekt leží na vrcholu kopce v Juliánově. Má pouze jeden pozorovací průzor orientovaný na západ, pod nímž se nalézal původní vstup, který je dnes zazděn. Půdorys je opět čtvercový a vnější i vnitřní rozměry jsou totožné s pozorovatelnou v Husovicích. Shodná je i spodní místnost, do které ústí dnešní vstup po stupačkách asi třímetrovou kolmou šachtou.

3. VINOHRADY

V této oblasti je možné nalézt 3 a půl objektu.Jako východisko je nejlepší zastávka trolejbusu č.147 - Akátky a odsud se jde šikmo vpravo do kopce. Za orientační body může sloužit hřiště, nebo dřevěný altánek, v jejichž blízkosti se pozorovatelny nacházejí. Od zastávky je to asi 100 metrů.

Tři stojící objekty jsou zcela stejné, jen jednomu dnes chybí betonová vrátka. Zbylé dva jsou z části zasypané. Mají tvar válce o vnitřní výšce 195 cm a vnitřním průměru 140 cm. Síla stropu je 18 cm a síla stěny 15 cm. Celý objekt je složen ze dvou prefabrikovaných dílů - spodního s podlahou a dvěma vstupními otvory a horního se 4 pozorovacími štěrbinami. Oba díly jsou spojené a na horním je přibetonován strop s drátěným okem. S celou pozorovatelnou se tak dalo pomocí jeřábu lehce manipulovat. Vchody mají rozměr obdélníku 60x85 cm. U dvou objektů se zachovaly betonová vrátka o stejné síle, jako je síla stěny. Pozorovací štěrbiny 16x0,5 cm jsou tvořeny 2 mm železným plechem zasazeným do stěny. Tyto 4 štěrbiny zajišťují pozorování v rozsahu 360 stupňů.

V blízkosti jedné pozorovatelny leží horní část skruže s průzory. To je uváděná polovina objektu.

4. STRÁNSKÁ SKÁLA

Pozorovatelna je u výstupní zastávky tramvaje na konečné. Jde jako v předcházejícím případě o válcovitý objekt z prefabrikátů. Skruže jsou však spojeny ocelovými svorníky a vrchní díl je kónicky zúžen, takže horní vnější průměr skruže je jen 90 cm. Síla stěn i stropu je shodná s objekty na Vinohradech. Stejný je i počet pozorovacích štěrbin a rozměr dvou vstupů opět s betonovými vrátky. Nechybí ani zvedací oko pro uchopení jeřábem.

5. ŠPITÁLKA

Tento objekt se pravděpodobně nenachází na svém původním místě, ale byl sem před lety převezen. Jeho pozorovací možnosti jsou vzhledem k umístění bezvýznamné. Objekt stojí za plotem u vchodu do taneční školy na ulici Špitálka č.6. Jde opět o válcovitou pozorovatelnu ze dvou spojených prefabrikátů. Ty jsou armovány železnými pruty o síle 10 mm. Síla stěn je 10 cm, síla stropu 11 cm. Vnitřní výška 190 cm, vnitřní průměr 95 cm. Vstup je pouze jedním otvorem 60x70 cm, který je krytý železnými dvířky o síle 1 cm. Spodní hrana vstupu je 48 cm nad podlahou. Spodní skruž má výšku 90 cm a je v ní zmíněný vstup. Horní má po obvodu 6 průzorů, které zajišťují kruhové pozorování. Rozměr průzoru je 3x8 cm a není chráněn žádnou ocelovou vložkou. Na stropě jsou dvě oka pro možné zvedání.

Z pozorovatelen umístěných v Husovicích, na Vinohradech a v Juliánově byl dohromady přehled nad východní průmyslovou částí Brna. Objekt na Stránské skále zase umožňoval v době, kdy nestál druhý vchod do Zetoru pozorování tohoto podniku.

Z prozkoumaných objektů je patrné, že se nejednalo o nijak odolné stavby. Pravděpodobnost zničení při bombardování však nebyla velká, ať už pro malé rozměry a nebo umístění mimo ohrožený prostor. Výhodou naproti tomu byla nízká cena, rychlá výstavba a v případě válcovitých typů i (ačkoliv to zní v případě bunkrů nezvykle) možnost objekt libovolně přemístit.

Pokud má někdo jakékoliv další informace k podobným objektům, budeme rádi, když se s námi o ně podělí.

Při průzkumu a úpravě textu různým způsobem pomáhali: T. Svoboda, Ing. Kejk, Michaela Hladíková a další.

 

BOING 13: Opět pozorovatelny - tentokrát v Příbrami, Přerově a Zlíně
Ing. Libor Boleslav

Hned na začátku by si autor dovolil upozornit, že se zdaleka nezřekl svých oblíbených těžkých děl a pobřežních opevnění a nepřesedlal na lehké bunkry, na které vždy shlížel s jistým despektem. Situace se nezměnila, autor pouze podlehl přesvědčování. P. T. čtenáři jsou proto tímto žádáni, aby následující příspěvek brali jako pouhý úlet do málo probádaných oblastí a nikoliv jako novou orientaci autora. Ten tímto zároveň žádá o shovívavost při posuzování svého příspěvku.

V Boingu č. 12 (červenec 1994) se objevil článek pana Lubomíra Hladíka "Betonové a železobetonové pozorovatelny v Brně a v Praze". Výjimečně zde nebude probíhat kritika tohoto článku, pouze jeho doplnění pozoravatelnami z jiných měst.

Pozorovatelny v Příbrami

Prvním z nich je Příbram, kam autora často zavádějí pracovní povinnosti. Pozorovatelna typu "Praha - Žižkov" zde byla nalezena jednoduchým, instinktivním způsobem - vyhledáváním dominantních vrcholů a jejich průzkumem. Její nalezení je proto snadné - při příjezdu směrem od Prahy ve stoupání těsně před Příbramí odbočit vpravo, projet kolem čerpací stanice ÖMV na kruhový objezd, na němž se odbočí 2. ulicí doprava (směr Březnice). V následujícím stoupání uvidí návštěvník po zhruba 0,5 km nad sebou vedení horkovodu a vpravo odbočku na parkoviště před průmyslovým areálem. Zde se doporučuje zanechat přibližovadlo a pěšky se vydat směrem vpravo, na úplný vrchol rýsujícího se kopce. Dalším vodítkem může být to, že nedaleko pod pozorovatelnou se nachází velké opuštěné odkaliště a nová centrální teplárna s dominantním komínem.

Jak již bylo řečeno, bunkr typu "Praha - Žižkov", tedy o rozměrech 262 x 262 cm. Zajímavý je ale vstup - ten se nachází několik metrů od bunkru a zhruba připomíná tankový poklop. Z něj se svislou šachtou sestoupí do podzemí, kde se (mimo vlastní pozorovací prostor) nachází ještě jedna místnost, evidentně zamýšlená jako "ubytování" posádky - autor tak alespoň soudí podle matrací, které zde nalezl. Jejich původ může být samozřejmě i ze zásob místních homelessáků, ovšem v době návštěvy (podzim 1993) bunkr obydlen nebyl, možná i pro jistou vlhkost v podzemí.

Druhou z pamětihodností Příbrami, kterou se autorovi podařilo objevit, je systém polních opevnění na opačném konci města. Místní název se mu nepodařilo zjistit (přes značnou dobu strávenou v Příbrami se autor přiznává, že do zdejšího místopisu zdaleka nepronikl), ale případného zájemce by snad (?) dokázal nasměrovat.

Vše se sestává (nebo alespoň na podzim 1993 sestávalo) z již poněkud se rozpadajícího zákopu, zpevněného kulatinovou výdřevou. V čelní stěně jsou vydřevené výklenky pro střelce, je zde i poměrně zachovalý dřevozemní "kryt" (dřevěné stěny a strop pokryté vrstvou zeminy). V blízkosti zákopu se nachází několik okopů pro ležící střelce. Případné návštěvníky je třeba varovat před všudypřítomným ostnatým drátem - ten je zde nejen na dobře viditelných dřevěných kozách, ale i pod vysokou trávou, takže hrozí nebezpečí zakopnutí a pádu (autorova zkušenost). O původu zařízení se lze jen dohadovat. Autor zastává názor, že šlo asi o výcvikový prostor některé z bolševických jednotek dislokovaných v Příbrami, uzpůsobený i pro obranu města.

Další z pozorovacích objektů známých autorovi je bunkr na kótě "Švédské šance" mezi Přerovem a Horními Moštěnicemi. Pro nalezení tohoto místa doporučuje autor turistickou mapu 1:100 000 "Kroměřížsko", popř. "Hostýnské a Vizovické vrchy". Vozidlo je vhodné zanechat v oblasti vesnice Újezdec a směrovat pěšky na nejvyšší vrchol nad vesnicí. Situace je dále usnadněna tím, že všude v okolí jsou zemědělsky obdělávané plochy, ovšem vrchol "Švédská šance" je pokryt miniaturním lesíkem.

Bunkr je opět typu "Praha - Žižkov", ovšem s velmi zajímavým přístupem. Ten je tvořen zhruba 15 m (velmi hrubý odhad) podzemní chodbou, která je umístěna velmi blízko povrchu - ve skutečnosti se vlastně k zadní stěně bunkru táhne zemní val, jehož výška dosahuje zhruba výšky stropu bunkru a který evidentně kryje horní část přístupové chodby. "Vchodový objekt" je cihelný a ve skutečnosti jde vlastně o nadstřešení schodiště vedoucího dolů do chodby. V době průzkumu (srpen 1992) již část pravé cihelné stěny vchodového objektu chyběla. Zde také zřejmě měla svůj původ hromada suti na dolním konci schodiště. Průzkum podzemí autor neprovedl - chyběly mu jak dobré osvětlení, tak zajištění dostatkem týlového personálu, ale i nálada a potřeba lézt do míst, kde se dá šlápnout takřka do čehokoliv a kde hromádka fekálií může být ještě tou nejpříjemnější alternativou.

Jak autor stačil zaznamenat, objevily se již hlasy napadající pana Hladíka, podle kterého měly být takové bunkry stavěny snad Němci za 2. světové války. Ne že by autora tato skutečnost nějak zvlášť zajímala či dokonce rozčilovala, ale dolehly k němu zprávy, podle nichž by tento bunkr měl snad být pozdějšího data. Na bunkr byl totiž autor upozorněn svým kamarádem, jehož dědeček údajně vozil materiál na stavbu tohoto bunkru, a to někdy v 50. letech. Při vší úctě je však také nutno podotknout, že od "pamětníků" jsme už slyšeli leccos, takže i toto tvrzení je nutno brát s jistou rezervou.

V okolí bunkru se nachází několik podezřelých děr a zbytků staveb, které mohou (ale také nemusí) mít s pozorovacím objektem něco společného a jejichž účel se nepodařilo autorovi zjistit. Opět je třeba varovat před ostnatým drátem skrytým v porostu. Drát je tentokrát uchycen na "prasečích ocáscích" z tlustého ocelového drátu.

V Přerově ví autor ještě o dalších (a mnohem zajímavějších) pevnostních objektech, a to v prostortu Přerovských Chemických Závodů. Jejich průzkum je však ještě věcí budoucnosti.

Pozorovatelny ve Zlíně

A konečně jsou tu pevnostní objekty v prostoru Zlína (autorovo bydliště). Nejzajímavější z nich je pozorovací bunkr podivného tvaru, jehož umístění by odpovídalo výhledu (dnes stíněnému vzrostlým lesem) na areál průmyslových podniků Svit a Závody Přibliž... - eh, vlastně Přesného Strojírenství. Bunkr je možno nalézt tak, že se případný zájemce vydá ulicí "U zimního stadiónu", na začátku navazující ulice "Pod rozhlednou" uhne doleva, směrem do kopce a do lesa, po asfaltové silnici značené směrovkami restaurantu "Koliba U černého medvěda". Po zhruba 100 m se dostane na křižovatku - silnice doleva vede k restaurantu "Koliba". Ti z průzkumníků, kteří nepodlehnou pokušení zde odbočit a vydají se hledat bunkr však budou pokračovat rovně, po zpevněné lesní cestě. Nejprve minou vodojem z roku 1934 po levé straně a po zhruba 300 metrech narazí na zmiňovaný bunkr. Ten se nedá minout ani průzkumníkem zmoženým důkladnou prohlídkou výše uvedeného restaurantu.

Bunkr je situován v dost prudkém svahu a přístup je k němu seshora po vybetonovaném schodišti. Vstup byl dříve kryt ocelovými dveřmi, které dnes leží utržené opodál. Skládají se z rámu 92 x 141,5 cm, na němž je přivařena ocelová deska stejných rozměrů a tloušťky 12 mm. Na svou velikost je bunkr docela slušně armován pruty a průměru 12 mm.

Autor upozorňuje na skutečnost (za kterou se zároveň omlouvá), že nákres tohoto bunkru je pouze přibližný - vzhledem k všeobecně zakulacenému tvaru objektu bylo měření velmi obtížné a např. tloušťka čelní stěny je (zejména v dolní části) vyloženě odhadnutá.

K pozorování slouží 3 štěrbiny s osami 165 cm nad podlahou bunkru. V ose objektu je ve stropě dále zabetonována trubka o průměru cca 5 cm, která zde tvoří jakýsi "komínek". Možná sloužila pro periskop, možná k něčemu úplně jinému.

Zcela záhadný je původ objektu - jeho tvar ani různé detaily rozhodně nepřipomínají nic, co by kdy zplodili němečtí konstruktéři. Toto autorovi potvrdili i dva jeho němečtí přátelé, které nazývat "pevnostními odborníky" by bylo hrubým nedoceněním jejich skutečných kvalit a znalostí. To jakoby bunkr automaticky řadilo do poválečného období - i když kdo ví?

V těsném sousedství tohoto bunkru se nachází další pozoruhodný objekt - autor pro něj zvolil pracovní název "garáž". Jen trochu znalého návštěvníka okamžitě napadne, že by se mohlo jednat o úkryt pro dělostřeleckou zbraň (pravděpodobně protiletadlovou). Před "garáží" je ostatně provedena úprava terénu takovým způsobem, který by palebné postavení vcelku připomínal. Dnes se v něm nachází ohniště s improvizovanými lavičkami, ovšem rozsah terénních úprav je takový, jaký by ani nejpilnější kotlíkář ve volném čase nezvládl - dá se tedy předpokládat, že před dnešním ohništěm zde jistá terénní úprava (pro dělové postavení ?) už provedena byla.

Přijmeme-li verzi protiletadlového děla, uvedené místo by mu skýtalo vcelku dobrý výhled a výstřel na letouny letící zlínským údolím a bombardující místní průmyslový komplex, ovšem v opačném směru by byla zbraň takřka nepoužitelná vzhledem prudkému svahu a terénním podmínkám vůbec.

"Garáž" má vybetonované stěny a strop, zda je vybetonována i podlaha není pod vrstvou marastu vidět. Zajímavé je, že zadní stěna vybetonována není - padání zeminy dovnitř objektu zabraňuje jakési dřevěné hrazení. To se však v poslední době začalo rozpadat, takže část zadní stěny se svezla dovnitř. Tím se zezadu odkryla i část stropnice (jinak kryté zeminou) a bylo možno zhruba změřit i její tloušťku, která zde činí asi 20 cm. Rozměry nadstřešené části - 170 cm (šířka) x 200 cm výška) x 505 (délka) rozhodně nejsou dostačující pro ukrytí jakéhokoliv protiletadlového děla s výjimou snad 20 mm kanónku, spíše se tedy asi jednalo (pokud zde skutečně dělové postavení bylo) o úkryt pro obsluhu či munici.

Nezanedbatelnou vypovídací hodnotu o historii tohoto místa by měla i znalost stáří lesa, který dnes celé místo kryje. Tuto informaci však autor poskytnout nemůže, neboť stromoznalectí není jeho obor a Entů, kterých by se na to mohl zeptat, už v okolí také mnoho nezůstalo.

Druhá podobná "garáž" se nachází poblíž ulice Březnická. Vydá-li se po ní návštěvním ve směru Kudlov/Březnice (tedy do kopce), zanedlouho se mu po pravé ruce objeví sportovní hala a zimní stadion. Po dalších zhruba 50 m je třeba odbočit doleva a vnořit se do hustého lesního porostu, kde se "garáž" nachází asi 20 m od silnice.

Posledním stálým nadzemním "pevnostním" (?) objektem, který se autorovi podařilo poblíž Zlína objevit, se nachází v lese mezi Kudlovem a Zlínem. Hledání je nejlépe začít u Kudlovského Lesního hřbitova. Rozhodne-li se bunkrolog před dlouhodobým pobytem na tomto místě ještě shlédnout výše zmiňovaný objekt, je třeba vydat se po zelené turistické značce směr Zlín. Po zhruba 20ti minutách chůze se v lese po levé straně těsně vedle lesní cesty objeví to, co domorodci nazývají "bunkr". Jedná-li se skutečně o vojenský objekt nedokázal autor rozhodnout - to nechť posoudí sami čtenáři. Autor pouze připomíná, že na jedinou civilní stavbu, která by se tomuto objektu mohla alespoň vzdáleně podobat (vodojem) však "bunkr" nevypadá ani vnitřním uspořádáním, ani umístěním v terénu (autor je vzděláním a povoláním technolog v oblasti vod všeho druhu, takže by o tom měl něco vědět). "Bunkr" je oplocen již značně se rozpadajícím plotem a nějakých cca 15 (?) m vedle něj se nachází další, i když dost malý betonový výtvor, jehož účel je pod napadaným listím a jinými dary lesa již těžko k rozpoznání. Zdá se však, že by mohlo jít o něco, co by mohlo krýt vstup do něčeho pod zemí (???). Jako již tradičně, ani zde nedokáže autor provést ani velmi přibližnou dataci celého komplexu.

Během 2. světové války se v mnoha průmyslových oblastech objevily "přenosné" betonové bunkry. Nejinak tomu bylo na Zlínsku. Ačkoliv ve zdejším průmyslovém komplexu (Svit/ZPS) už většinou (úplně?) zmizely, některé ještě zůstávají v Otrokovickém průmyslovém komplexu a s jedním se před dvěma lety (léto 1992) autor setkal v areálu podniku Fatra v blízkých Napajedlích.

Posledními zlínskými pevnostními objekty známými autorovi je rozsáhlý systém podzemních chodeb po pravé straně ulice Březnická, těsně před objektem Sběrných surovin. Jejich rozsah ani obsah však není znám, neboť vše je pečlivě hlídáno nerudným hlídačem s velkým zlým psem. Co chodby ukrývají zůstává tedy dodnes pečlivě střeženým státním tajemstvím.

Na závěr by si autor dovolil požádat i ostatní, aby si ve svém okolí všímali podobných objektů a snažili se je zdokumentovávat. Hlavní studijní obor většiny zájemců o opevnění sice leží poněkud jinde (a autor tohoto článku by mohl být přímo ukázkovým příkladem), ovšem i takovéto podivnosti patří do historie opevňování a neměly by proto být přehlíženy. Třeba se někdy v budoucnosti někdo rozhodne napsat o nich souhrnnou publikaci (pro kterou už dlouho autor prosazuje název "Denkschrift über die kommunistische Landesbefestigung") a bude naši pomoci potřebovat. Už proto, že nás tyto "nestandardní" opevnění pomalu, ale jistě opouštějí.

Za pomoc při průzkumu by si autor dovolil vyslovit poděkování všem, kteří mu s průzkumem pomohli nebo ho na uvedené bunkry navedli - zejména Ing. Jiřímu Boleslavovi st., Jiřímu Boleslavovi ml. a Mgr. Pavlu Ondráčkovi.

K dokreslení názoru na uvedenou problematiku je třeba napsat, že válcovité pozorovatelny podobné např. objektům na Vinohradech, byly nalezeny ve dvou případech v Polsku (jako ochrana železničního mostu a přehradní hráze) a také na železničním nádraží v rakouském Strasshofu.

 

BOING 14: Pozorovatelny III.
Lubomír Hladík

Pozorovatelny v Kuřimi

Ve třetím pokračování všemi oblíbeného seriálu o železobetonových pozorovatelnách bude zmínka o objektech v Kuřimi. Jejich průzkum provedla koncem loňského roku výjezdová skupina ve složení T.Svoboda, ing.Kejk, K.Talanda, P.Vizner a L.Hladík.

Poctivý čtenář Boingů již ví, že tyto stavby sloužily k sledování průběhu leteckého bombardování a vyhodnocení následků škod. Koncem války, když spojenecká vojska obsazovala Itálii, stalo se území protektorátu dostupnější pro jejich bombardovací letadla a s tím také vzrostlo nebezpečí ohrožení strategicky důležitých cílů. Mezi nimi byl i tehdejší strojní podnik v Kuřimi /dnešní TOS/.

Popisované stavby se nacházejí na polích severozápadně od TOS Kuřim. Dá se k nim dojít po červené turistické značce kolem koupaliště. Za mostem železniční vlečky do závodu je třeba odbočit vpravo na silničku, která obtáčí areál TOSu.

Pozorovatelny jsou válcovitého typu. Bylo jich nalezeno celkem pět. Přiložený plánek (bude tu, až ho naskenuji) zhruba popisuje situaci v terénu. Objekty č. 1,2,4 a 10 jsou stavebně stejné. Všechny jsou betonovány jako pevné, tzn. že se nejedná o přenosné typy. Mají obdélníkový vchod uzavíratelný betonovými vrátky. Beton je velmi nekvalitní. Čtyři průzory tvarované v betonu zajišťují kruhové pozorování. Pouze pozorovatelna č. 10 má své průzory rozmístěny po obvodu nesymetricky a vchod samotný je krytý cihlovou zídkou. Navíc je před průzory "vyhlídkový" ochoz se zábradlím. Ovšem je možné, že se v tomto případě jedná o pozdější stavební úpravy.

Pozorovatelna č. 7 je sice také válcovitého typu, ale je přenosná, což umožňuje hák na střeše a malá síla stěn, které jsou tvořené dvěma spojenými prefabrikovanými díly.

Tyto pozorovatelny, byly navíc doplněny lehkými podzemními úkryty pro pracovníky továrny. Odolnost všech staveb /viz závěrečný odstavec/ nebyla velká. Podzemní úkryty jsou však situovány poměrně daleko od vlastního areálu továrny /vzdálenost je dokonce tak veliká, že vzbuzuje pochyby o možnosti včasného dosažení krytu/ a jejich počet snižuje při zásahu možné ztráty.

Úkryty jsou do značné míry shodné. Profil chodeb je vejčitý a podobnost s chodbami např. na německém meziříčním opevněném rajónu potvrzuje, že tyto kryty a s tím i válcovité pozorovatelny byly stavěny Němci. Kryty mají dva vchody a některé i nouzový výlez, což je v podstatě čtvercový otvor ve stropě. Nakrytí zeminy nad stropem je 2 až 3 metry. Podzemí je velice jednoduché a je tvořeno chodbou ve tvaru L , která má na jednom konci menší místnost. Tento konstrukční prvek je v různém provedení /pravé, levé, nebo zrcadlově obrácené/ pospojován v přímce do celkové délky 25 - 45 m. Úkryt č.14 má jednu část chodby sníženou schodištěm o cca 1,5m , takže podzemí je ve dvou úrovních. Větrání bylo zajištěno nuceně zalomenými průduchy, které ústí do podzemních chodeb ve třech výškových úrovních - u stropu, na podlaze a metr nad podlahou. S delším pobytem osob v krytu se zřejmě nepočítalo.

Místnosti v krytech byly využívány různě, v krytu č.3 dodnes zůstaly dřevěné latríny. Jinak se z vnitřního vybavení nikde nic nedochovalo, kromě několika metrů el. kabelového rozvodu, který zůstal natažen u stropu krytu č.15. Část betonové klenby krytu č.5 je pobořená a podle toho lze změřit sílu betonového stropu, která činí 20 cm.

Další protiletecký úkryt, ovšem tentokrát nepřístupný, je v místě hlavního vchodu do podniku na parkovišti před budovou ředitelství.

Nejasnosti jsou k bodu č. 6. Zde se zřejmě jedná o betonovou nádrž na vodu, která je nějak spojená se sousedními úkryty.

Poslední informace volně související s ochranou před spojeneckými nálety na TOS Kuřim je určená těm, kteří znají turistickou rozhlednu Babí lom nad Lelekovicemi. Dnešní betonová vyhlídková věž je postavena na místě, kde dříve stávala kamenná rozhledna z počátku století. Tu Němci během okupace rozbořili právě z důvodů, že by mohla sloužit jako navigační bod pro piloty bombardérů.

A na úplný závěr několik čísel:

pozorovatelny č. 1, 2, 4, 10 - síla stěn 40 cm, síla stropu 50-55 cm, vnitřní průměr 120 cm, vnitřní výška 170 cm, tloušťka betonových vrátek 10 cm, šířka a výška vchodu 53x60 cm

pozorovatelna č. 7 - síla stěn 11 cm, síla stropu v nejsilnějším místě 20 cm, vnitřní průměr 150 cm

Rozměry chodeb a místností u podzemních krytů - šířka chodby v nejširším místě 150 cm, šířka chodby u podlahy 110 cm, výška chodby 200 cm, délka a šířka místností 245x150 cm, délka chodeb "A" 10,5 metru, délka chodeb "B" 3 metry, průměr otvoru u dřevěných latrín 30 cm

 

BOING 20: Pozorovatelny IV. (Břeclav, Jihlava, Brno)
Lubomír Hladík

Pozorovatelny v Břeclavi

V areálu města se do dnešní doby zachovaly 4 železobetonové objekty, pocházející z období nacistické okupace. Původní počet byl mnohem větší, ale stavební rozvoj po válce se ukázal větším nebezpečím, než spojenecké bombardování.

Tři pozorovatelny stojí v areálu bývalého cukrovaru, jedna z nich je hned u vchodu z ulice Národních hrdinů. Poslední se pak zachovala u příjezdové silnice ke zdejší pile. Zdejší domorodci tvrdí, že další dvě pozorovatelny jsou v areálu pily a jsou zasypané zeminou.

Umístění současných pozorovatelen (a podle výpovědi pamětníků i zničených) dokládá další funkci těchto staveb. V prostoru ohroženém bombardováním sloužily jako pohotovostní úkryt pro členy "Luftschutz", případně posloužily jako strážní budky u vchodů do továren apod.

Všechny objekty jsou válcovitého tvaru, ale nejedná se o přenosné typy. Vchod je krytý zídkou a objekt u pily má navíc přibetonovanou stříšku mezi stěnou a touto zídkou.

Dnes tyto stavby chátrají v zapomnění a slouží k občasným hrátkám dětí a mládeže. V prostoru cukrovaru navíc v současnosti probíhají rozsáhlé zemní práce a je možné, že se počet těchto staveb brzy zmenší.

Všechny objekty - síla stěn 43 cm, síla stropu 10 cm - později byl zesílen dobetonovaným kuželem, vnitřní průměr 123 cm, vnitřní výška 193 cm, 4 průzory jsou symetrické 18x3 cm, síla týlové stěny chránící vchod je 50 cm.

Při průzkumu objektu v Břeclavi významně pomáhal místní rodák Jiří Hořák.

Pozorovatelny v Jihlavě

V tomto městě byly nalezeny dvě železobetonové stavby, které mohly sloužit k pozorování.

První z pozorovatelen je válcovitého typu, podobná těm, které už byly na stránkách BOINGu popisovány. Stojí u Brněnské silnice vedle vjezdu do psychiatrické léčebny a v podstatě umožňovala kontrolovat příjezdovou cestu do města. Vchod je zesílen betonovou šachtou.

Mnohem zajímavější je druhý objekt, který je možné nalézt jižně od města na polích s místním názvem Pod Větrníkem. Stojí na mírném návrší a je odsud přehled po značné části města. Na první pohled připomíná třístřílnový LO vz. 36. Místo střílen jsou však jen průzory (poměrně velké) s ocelovými rámy, které se mohly uzavírat dvojitými okenicemi. Vlastní pozorovatelna je dvoupatrová, vchod do ní je ze spodní části asi 4 m hluboké šachty. Objekt byl vybaven jednoduchou ventilací (nasávání vzduchu je ze vstupní šachty) a kamny. V dolní části se pak zachovala pancéřová vrátka.

Podle neobvyklého řešení je možné, že tato pozorovatelna byla stavěna v 50. letech a patřila k řadě staveb, z nichž se mělo provádět vyhodnocování účinku jaderného napadení.

Válcovitý objekt - síla stěn 30 cm, vnitřní průměr 110 cm, síla stěn vstupní šachty 23 cm, 4 průzory jsou umístěny nesymetricky.

Dvoupatrový objekt - síla stěn 45 cm, síla stropu 20 cm, největší vnitřní šířka 310 cm (rozumněno při pohledu zezadu), největší vnitřní délka 220 cm.

Pozorovatelny v Brně II.

Ke zdejším 7 a půl objektům přibyly dvě další nalezené válcovité pozorovatelny. První z nich je zcela shodná s už dříve popisovaným objektem na ulici Špitálka (BOING č. 12) a je možné ji nalézt na ulici Tkalcovská za plotem ubytovny vedle Ponávky.

Druhá pozorovatelna leží nedaleko na téže ulici u železniční vlečky. Je to torzo bez stropnice s betonovými vrátky a 4-mi průzory s plechovou vložkou.

"Ležící" objekt - síla stěn 19 cm, vnitřní průměr 140 cm, síla spodní desky 20 cm, vnitřní výška 220 cm, 4 symetrické průzory s plechovou vložkou.

 

BOING 21: Ad pozorovatelny IV...
Josef Volavka

Pozorovatelny v Jihlavě II.

V Jihlavě je kromě zmíněných dvou objektů další objekt, a to válcovitého typu, jehož snímek je uveden na straně 11 BOINGu číslo 20. Nachází se na druhé straně pozemku psychiatrické léčebny vlevo u silnice z Jihlavy do Kosova (odbočka není na hlavní silnici značena). Přístup k tomuto objektu je možný pouze hlavním vchodem z Brněnské ulice (kolem objektu č. 1). Tato druhá pozorovatelna měla výhled zejména směrem na brněnský most a starou centrální část Jihlavy. Dnes je výhled omezen vystavěnými rodinnými domky.

 

BOING 26: Německé pozorovatelny u fortů č. XII. - Nemilany a XVII. - Křelov u Olomouce
Jiří Vaněček

Pozorovatelny v Olomouci

V roce 1945 byla Olomouc stejně jako ostatní města připravována německou armádou k obraně proti postupujícím vojskům Rudé armády. Z této doby pochází i dvě pozorovatelny, které jsem nalezl u fortů č. XII. a XVII. na západním předpolí Olomouce.

Pozorovatelna u fortu v Křelově - číslo XVII. - (“výpadovka” směr Mohelnice) je situována asi 50 m od týlové stěny objektu v jeho levé části. Její levý průzor míří podél zadní stěny fortu na vesnici, prostřední míří zpět na město a pravý kontroluje částečně bok a předpolí fortu. Tento objekt je volně přístupný a veškerá měření byla provedena právě zde. Tady můžete vidět fotku.

Druhá pozorovatelna je oproti křelovské natočena o 90 stupňů doprava. Jinak je její umístění shodné, ale bohužel se nachází za plotem v soukromé zahradě, kterou hlídají dva psi, takže její návštěvu bez domluvy nedoporučuji. V současné době je fort využíván jako skladiště a obchod Barev - laků a v provozních hodinách je možno si domluvit jeho prohlídku. K tomuto fortu bych dodal jako raritu to, že pouze zde se dochovaly dvě přízemní kaponiéry, vybíhající do příkopu před objekt. Jinde v Olomouci, alespoň dle mého bádání, se tyto pevnůstky pro obranu příkopu nedochovaly.

Teď už k vlastním technickým parametrům objektů. Vždy se jedná o jednopatrový objekt složený ze dvou místností, které jsou propojeny otvorem 90x80 cm uzavíratelným dřevěnými dveřmi se závorou. Podlahy obou částí jsou od sebe zhruba o půl metru výškově přesazeny, takže do týlové části se schází po třech schůdcích. Vlastní vstup do celého objektu je umístěn pod levým průzorem. Kryjí ho pancéřová dvířka otevíratelná směrem dovnitř. Zajímavě je řešeno zajištění v uzavřené poloze. Otvor má čtvercový průřez (60x60) a přes všechny čtyři rohy jsou navařena železa ve kterých jsou vyvrtány díry se závitem. Skrz dveře pak procházejí čtyři šrouby, které po uzavření dosedají na díry v železech. Zašroubováním pomocí křídlové matice navařené zevnitř na šroubu se dveře zajistí proti otevření. Otázkou však je, zda by tento systém odolal výbuchu v bezprostřední blízkosti a následné tlakové vlně.

Pozorovací místnost je uvnitř čtvercového půdorysu 177x177 cm výšky 210. Stěny a strop jsou 40 cm tlusté a zdá se, že byl použit prostý beton bez železné armatury. Týlová místnost je o něco větší, opět čtvercového půdorysu 326x326 a výšky 200 centimetrů.

Průzory jsou plechové, svým tvarem připomínají střílnu roztaženou do boku.

Tyto pozorovatelny měly pravděpodobně sloužit pro pozorování dění ve městě během osvobozovacích bojů. Vzhledem k jejich umístění na západ od města, byl pravděpodobně předpokládán příchod sovětských vojsk směrem od východu, což pozdější události potvrdily. Dalším úkolem mohlo být pozorování města při případném leteckém bombardování. Jejich uplatnění v tomto případě je však problematické, neboť nádraží, které by se stalo přednostním cílem bombardérů, leží na opačné straně města a není z těchto míst pozorovatelné. V této souvislosti bych mohl připomenout, že Olomouc, resp. její okrajové části, byla bombardována 8. sovětskou leteckou armádou dne 30. dubna 1945. Kromě tohoto útoku byla Olomouc této části bojových operací ušetřena.

Vesnice Křelov byla na konci války přeměněna na silný německý opěrný bod a v jejím prostoru také probíhaly těžké boje. Jakou roli tato pozorovatelna sehrála však nevím. Snad se pár výstřely také přidala do bojů, ale vzhledem k jejímu minimálnímu poškození se dá předpokládat, že pokud byla vůbec obsazena, tak její osádka rozhodně neměla zájem bojovat do posledního muže za Třetí Říši.

Počet pozorovatelen nemusí být konečný, protože mnoho fortů je v rukou armády nebo jiných institucí a jejich průzkum, ani průzkum jejich okolí, není možný nebo mi zatím nebyl umožněn.

Pozn.: Všechny míry uvedeny v centimetrech, měřeny svinovacím dvoumetrem.

Nakonec jedna nejnovější poznámka (1. 1. 1999): Podařilo se mi najít třetí takovouto pozorovatelnu, a to v zahradě na svahu pod kostelem na Svatém Kopečku. Toto poutní místo leží nad Olomoucí a je z něj přehled po celém městě. Vzhledem k tomu, že Olomouc leží v mírném údolíčku, je z těchto tří pozorovatelen (dvě výše zmiňované leží na protější straně "údolí") dokonalý přehled nad celou oblastí.