Vzdušné fotografování: včera a dnes
Bez uvedení autora

V soudobé válce je třeba, aby plánování a provádění jednotlivých operací bylo zabezpečeno dostatečným množstvím hodnověrných informací o uskupení, zámyslu a činnosti protivníka, na jejichž základě by mohl velitel učinit rozhodnutí.

Vzdušný průzkum zabezpečuje získávání potřebných informací ve velmi krátkém časovém období, avšak nemůžeme jej omezit jen na vzdušné pozorování, jak tomu bylo na jeho počátku v I.světové válce, kdy letecký pozorovatel byl při plnění bojového úkolu ovlivňován výškou a rychlostí letounu, členitostí terénu a povětrnostními podmínkami, stejně jako aktivní obranou a maskováním objektů zájmu. Z uvedených důvodů byla jeho činnost omezena a je pochopitelné, že snadno přehlédl velké množství objektů maskovaných i nemaskovaných - tedy výsledný efekt nebyl zcela uspokojivý.

Z tohoto důvodu se objevily první pokusy o takové zaznamenání pozorovaného místa, které by nezatěžovalo pilota a jeho věrohodnost by byla maximální. Nebylo nikterak obtížné přijít na myšlenku zaznamenávání reálné skutečnosti pomocí fotoaparátu - vzdušné fotografování. Zpočátku bylo prováděno ručními fotoaparáty pozorovatelem z dvoumístného letounu, s rozvojem techniky a prozkoumáním problematiky spojené se vzdušným fotografováním byly kamery upevňovány na letouny a stávaly se stále složitějšími.

Průzkum leteckým fotografováním, kdy nám emulze filmu zachytí všechny objekty tak, jak jsou ve skutečnosti v době fotografování, se ukázal jako nenahraditelný zdroj informací v době přípravy bojové činnosti a poskytuje nám velké množství poznatků o protivníkovi a terénu jím obsazeném.

Letecké fotografování hluboce zakořenilo i v našem letectvu. Počátek historie Fotoletecké skupiny (FLS), jak zněl její oficiální název, spadá do poloviny třicátých let, kdy byla vytvořena pro potřeby vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ). Fotografování se provádělo ruční kamerou jednoho člena osádky z dvouplošného letounu A-38-1 “Baba”. Do roku 1939 byl pouze u FLS jen velitel a osádky byly přidělovány od jednotlivých pluků na dobu od dubna do října. Strojový park byl různorodý. Čítal dva A-38-1, dále hornokřídlý A-35-3, později i Š-328-167 a také hornokřídlý bombardovací letoun MB-200. Ten již byl opatřen elektronicky poháněnými kamerami a bylo v něm poprvé instalováno naváděcí zařízení, které principiálně zůstalo zachováno do dnešních dnů.

Následovala okupace a v rámci demobilizace v roce 1939 byla rozpuštěna i FLS. Po osvobození republiky byla její činnost opět obnovena v roce 1945. Organizačně opět spadala pod VZÚ a dislokačně vystřídala letiště v Letňanech a později Kbelích. Technika byla poplatná době obnoveného vzniku - dva letouny Siebel Si-204 (naše vojenské označení D 44) a jeden kurýrní Pipper L-4 (K 68). Později byl Pipper nahrazen K-65 Čápem (kořistní Fi-156). Do roku 1949 nenastaly žádné změny, pouze název FLS byl přeměněn na fotosekci, ale to vydrželo jen do roku 1952, kdy se opět vrátilo označení FLS. Fotolet za dobu své více jak čtyřicetileté existence (vznikl rozkazem MNO z 23. 2. 1950) nalétal desetitisíce hodin při mapování zemského povrchu. Od poválečných Siebelů a Fieslerů přes výškové LB-77 (kořistní Heinekel He-111) až po Lisonovovy Li-2 (sovětská licence DC-3). V roce 1967 přicházejí první Il-14 FG, které svými výkony a kvalitativními parametry kamer rychle vytlačují Li-2. V šedesátých letech u útvaru operoval i letoun L-200 Morava. Dalším přelomem je období po roce 1985, kdy Il-14 FG jsou nahrazovány moderními letouny Let L-410 FG. Posledním rozšířením letounového parku byl letoun An-30 FG, převzatý od bulharského uživatele. Ten je v současnosti “na výsluní slávy”, protože se jedná o speciálně upravenou verzi mezinárodního programu OPEN SKIES.

Po roce 1989 došlo jako v celé armádě i v letectvu k řadě změn. S likvidací 47. průzkumného leteckého pluku a celého hradeckého letiště došlo i k přesunu fotoletu. Ten nakonec dostal “ochranná křídla” u pardubické školní základny.

Předcházející článek - šipka vlevo Hlavní stránka BOINGu Další článek - šipka vpravo
předcházející článek hlavní stránka BOINGu další
článek